Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasper a Bella? Tak to asi ne. Nebo ano? - 6. kapitola

05.08.2012 (08:00) • cuketkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1908×

Uběhlo už několik dní od poslední návštěvy Daniela. Rick právě spal a já se trápila. Moje oči už nemohly mít černější odstín, já byla na pokraji šílenství. Každou chvíli jsem se znovu a znovu přemlouvala, abych Rickovi nic neudělala. Každá další sekunda byla trýzněním a potlačováním mé podstaty. Tolikrát už jsem si představovala jeho smrt, ale přesto se vždy zastavila. Bojím se, že jednou už se nezastavím. A vím, že tahle chvíle se blíží neúprosně rychle. Neměla bych na to myslet, ale nemyslete na něco, po čem tolik toužíte. Stačilo by jedním pohybem ruky během jedné sekundy mu zlomit vaz. Je ode mě jen třicet metrů. Pouhých třicet metrů od výsostně dobré krve. Kdyby jen Rick věděl, nad čím přemýšlím, ale on si chrupkal a o ničem nevěděl. Vypadal tak roztomile, když spal. A vůbec byl roztomilý, měl kulatý obličej lemovaný krásnými medovými vlasy, modré mandlovité oči, které vždy prozradily jeho emoce, ač nechtěl. Celkem urostlý a štíhlý, model k pohledání, tedy v lidském světě. Jeho charakter byl nevyzpytatelný, byl milý, zábavný a impulzivní. Ale hlavně to byl můj – v současné době – jediný opravdový přítel a toho jsem si vážila. Takže máme tu hocha, co vypadá jako můj Jasper, a je to můj přítel a k tomu tu máme moji žízeň a záporáka Daniela. Juhů! Kdo dá za můj život víc? Nikdo nic? No, nedivím se. Díky nedostatku krve se moje síla každým okamžikem zmenšuje a zmenšuje, takže kdyby mi chtěl Daniel něco udělat, neubránila bych se.

Nevěděla jsem co dělat. Já Ricka prostě nesmím zabít. Musím něco vymyslet, a to co nejdříve. Bohužel, a nebo spíš bohudík, jsem něco vymyslela. Bylo to opravdu hodně riskantní. Ale risk je zisk, ne?

„Danieli! Vím, že mě slyšíš! Potřebuji nějaké zvíře! Hned! Udělám pro to cokoli.“ Rick se vzbudil. Ups, pomyslela jsem si.

 „Bello! Ty ses zbláznila! Batman ví, co si vymyslí! Víš, co ti tak jemně naznačoval minule! A ty ještě pokoušíš osud!“ zařval na mě. Jako kdybych to nevěděla…

„Ricku, kdybych tohle neudělala, tak bys za chvíli byl mrtvý. Věř mi, nevydržím to. Už ne.“ Rick se na mě smutně podíval. Jeho oči prozrazovaly mnohé. Smutek, oddanost, porozumění a ještě něco, co jsem tam vidět nechtěla a přiznat už vůbec ne. Lásku. Zrovna, když jsem nad tím chtěla polemizovat, přišel Daniel.

„Vše, Bello? Vše?“ zeptal se se zářícíma očima plnýma nadšení.

„Ano,“odpověděla jsem ledově.

„Dobrá, Bello. Věděl jsem, že to přijde. Věděl, a přesto mě to velmi udivilo. Musím říct, že jsi to vydržela velmi dlouho. Ale teď už k tvé nabídce, přinesu ti kolik a jaký druh zvěře budeš chtít, když se se mnou pomiluješ.“ Ač jsem to čekala, byla to rána pod pás. Ale nemuselo by to být tak strašné, ne? Vždyť jsem upír, zrůda bez duše. Může mi být jedno, co pro to udělám, hlavně když zachráním Ricka. Ale mé zlomyslnější a sobečtější já mi říkalo něco jiného. Vždyť proč Ricka nezabít? Je to jen člověk! A navíc, to by nebyla zvířecí krev. Ta náhražka s hořkou pachutí. Ne, tohle by byla delikátní, sladká… Ne! Nezabiju Ricka. Ne. A takhle jsem přemýšlela už několik minut, což mi došlo trochu pozdě. Daniel stál pořád s nevýslovným zadostiučiněním a Rick naproti němu měl obličej zkřivený smutkem. Chtěla jsem k němu jít a utišit ho, jenomže byly dva důvody, proč to nedělat. Zaprvé, kdybych se ho jen dotkla, asi bych se neudržela, a zadruhé, pořád tu byl Daniel a čekal na mou odpověď.

„Dobře,“ odpověděla jsem a strašně se za sebe styděla. Začala jsem myslet na Jaspera, ale vtom mě to hovado přerušilo.

„A kdy?“ ptal se Daniel. Jako kdybych to já věděla, ale on nečekal ani na odpověď a pokračoval.

„Tak třeba... Za dva dny.“ Neptal se. Konstatoval to a odešel. A já začala myslet na Jaspera, tentokrát už nepřerušovaně. Myslela jsem na to, že jsem mu ani neřekla, že ho miluji. Myslela jsem na to, jak jsem na něj byla zlá a jak on toho litoval. Myslela jsem na to, že kvůli mně přijel a porušil tak sobě samému daný slib a já ho vyhodila. Myslela jsem na to, že už ho nikdy nespatřím a když, tak se mu nebudu moci podívat do očí. Do těch očí, které jsem tak milovala. A myslela jsem na to, že to, co udělám pro záchranu Ricka, mě navždy odloučí od Jaspera. A v tu chvíli jsem věděla, že jsem neodvolatelně zamilovaná do toho upíra s medovými vlasy a upřímnýma očima.

Mezitím se Rick nejspíš probral ze šoku a začal něco říkat. Ale já ho nevnímala, nechtěla jsem nic a nikoho vnímat. Chtěla jsem jen myslet na svoji bolest. Na svoji bolest ze ztráty a potupení. Daniel mi mohl urvat, kolik končetin chce, ale nikdy by mě tak nezostudil jako právě tímhle. Pomilovat se s ním. Fuj. Ale přes svoje nechutenství to musím udělat. Pro Ricka. Doufala jsem, že přijde zázrak a někdo mě skutečně zachrání, jak nadhodil i Rick, ale i když jsem doufala, věděla jsem, že moc šancí nemám…

Rose:

Od té doby, co Bella odešla, uplynul týden. Ten samý den, co odešla, přišel Jasper a vysvětlil nám, jak to bylo a proč odjeli. Za začátku jsme byly na něj i na Emmetta a Edwarda hodně nabroušené, ale jen Jasper si to mohl odnést a taky to odnášel. Ale on to všechno trpěl a nejspíš jen myslel na Bellu. Přestaly jsme s dětským handrkováním hned po Alicině vizi, kterou měla několik hodin po Bellině odchodu.

Všude je les… A je tu Bella a Daniel. Daniel Bellu odnáší, ale ona nechce. Chce, aby ji pustil.  

A hned asi tři hodiny nato měla další vizi o Belle, ale v ní jen viděla, jak je Bella s nějakým člověkem v nějaké kobce. Dali jsme si dohromady dvě a dvě a začali jsme pátrat. Strašně jsme se o Bellu báli, ale snažili jsme se soustředit na plán a nemyslet na to, co by s ní mohlo být. Bylo strašné vidět moji milovanou sestřičku a Jaspera, jak chodí jako tělo bez duše, tváře zkřivené bolestí. Ale já sama pochybuji, že jsem se tvářila jinak. Prohledávali jsme Kanadu píď po pídi. Ale nic. Jako by se po Belle slehla zem. Až po dvou týdnech, plných zoufalého snažení a plížícího se zoufalství, dostala Alice vizi. Cirka dvě hodiny po ní ještě seděla, pořád ve stejné pozici a vzlykala. Pak nám řekla, o čem její vize byla. Nejdřív Bella seděla a tvářila se zmučeně, potom slíbila Danielovi cokoli za to, když jí přinese zvěř. On řekl, že ano, když se s ním pomiluje. Bella několik minut přemýšlela, a pak to slíbila. Nechápala jsem to, a tak Alice vysvětlila, že jí nejspíš dost záleží na tom člověku, protože pořád žije. To jsem sice moc nechápala, ale docela jsem na ni byla pyšná, že tak dlouho odolávala lidské krvi bez jakéhokoli lovu a zvěře. I když jsem na ni byla pyšná, tak celou mojí bytostí projela vlna vzteku, zoufalství a nevýslovného smutku. Teď jsem věděla, že ji prostě musíme najít co nejdříve. Že čas hraje proti nám. Když se o tom dozvěděl Jasper, okamžitě nám zadal různá místa v Kanadě a sám si vzal největší území na prozkoumání. Začali jsme všichni hledat s velkou zuřivostí a odhodláním…

Tak by mě zajímalo, co dělám špatně. :( Vážně, napište mi to. Co bych měla změnit? Co vám vadí? Protože mě docela mrzí, že u minulé kapitoly byly jen dva komentáře... :( Prosím, prosím, napište alespoň toho smajlíka. :) Klidně komentář kritiky. :) Ten je snad ještě lepší! :) 

Autor: cuketkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jasper a Bella? Tak to asi ne. Nebo ano? - 6. kapitola: